Když se řekne hry, tak co vy si pod tím představíte? Mnoho lidí si samozřejmě pak při slově hry představí nějaké malé dítě anebo třeba také už dospívající děti. A je to hlavně kvůli tomu, že je všude a všem jasné, že malé děti si chtějí hrát. Malé děti touží po nějaké zábavě a je úplně jedno, jestli je to doma anebo zábava venku. Abych se přiznala tak já, i když jsem dospělá a mám svoje malé děti, tak i já si občas moc ráda hraji a těší mě, že právě mám děti, si kterými se mohu hrát, aniž by se třeba na mě někdo divně koukal, že si kupuji třeba hračku.
Ano já totiž sbírám medvídky. A nevidím na tom nic špatného, takže pokaždé, když třeba s dětmi jsme někde na výletě anebo se jdeme někam podívat, tak hned hledám nějakou hračkárna anebo nějaké vetešnictví, abych si pořídila nějakého krásného plyšového medvídka, jsem totiž sběratel a na tom nevidím absolutně nic zvláštního a divného. Samozřejmě, že klidně si také s medvídky povídám. Ale když chtějí moje děti si půjčit moje medvídky na hraní, tak to už se mi trošku ježí chlupy. Já jim vždycky půjčím akorát takové ty nové, ale takové ty chatrné, které jsem třeba od někoho dostala, nebo které mám z vetešnictví, tak takové medvídky já rozhodně nedávám.
Mám strach, že by je děti zničily. Moje děti jsou opravdu hodně divoké a myslím si, že by jim vůbec nedělalo žádný problém nějakému medvídkovi, který má hýbací hlavu a nohy, že by mu třeba něco utrhli. Takže si lidé také musí dávat pozor. Když třeba mají nějakou sbírku a mají děti, tak někdy to dopadá tak, že i malé děti si chtějí prohlédnout sbírku svých rodičů. Takovou sběratelskou intuici musíte jednoznačně mít. A víte, s čím si hrají moje malé děti? Nejraději puzzle a domino, tohle u nás opravdu dominuje. Myslím si, že ale nejsme jediná rodina, co to má ráda. A jak jste na tom vy?
